Kreativní tvorba pro mě není projekt, ale prožitek. Aby bylo jasno, za kreativní činnosti považuju i vaření, zahradničení nebo uklízení domova. Mezi člověkem, materiálem a okolím se odehrává dialog skrze různé smyslové podněty a rodí se spoustu myšlenek. Vibrující zvuk, vizuální harmonie nebo například dotek a vnímání textur jsou prvky procesu, který mi umožňuje zpřítomnit se a prožívat i zdánlivě drobné momenty hluboce.
Rozhodla jsem se, že si budu času, který trávím zmíněnými každodenním činnostmi, více vážit. Přináší mi prostor pro sebe a klid. Při pohledu na portfolio Tokyo Tools si náhodně vybírám nástroje a přiřazuju jim smyslový zážitek, který si chci více uvědomit, až je příště vezmu do ruky. Jen za použití fantazie a vizualizace. Začínám smyslem sluchu. Sama jsem zvědavá, jestli slyšíte, co já.
Jak zní krejčovské nůžky?
Nemůžu být jediná, která miluje pravidelný a ostrý zvuk nůžek razící si přímočarou cestu kusem látky. Čím silnější materiál, tím hlubší a intenzivnější smyslový zážitek vzniká. Při vyšší gramáži látky silné vibrace z rukojeti putují až do konečků prstů ruky. Velké ano!
Jak zní rýč?
Samu sebe jsem překvapila. Při používání rýče člověk myslí často spíš na vlastní sílu a metodu práce. Vzpomněla jsem si ale na pronikavé šustění, když rýč nebo třeba lopata klouže hlínou. Jemné praskání kamínků a kořínků v půdě by mohl někdo vytvořit jako ASMR zvukovou stopu pro lepší usínání.
Jak zní švihadlo?
Když si představím někoho, kdo to se švihadlem opravdu umí, vidím zvukovou harmonii mezi pohybem těla a pravidelným rytmem lanka klepající o zem. Jako metronom udržuje člověka v tempu. A když jste tím člověkem vy, cestuje vám kolem uší typické šumění vyvolané rychlým svištěním materiálu vzduchem. Na repetitivním zvuku je něco uklidňujícího, jakoby vám dával chvilkový a jinak chybějící řád.
Jak zní kovový hrnek?
Schválně jsem vybrala těžší produkt, ať je moje hra zajímavější, a rovnou jsem porušila pravidla. Šla si zalít čaj, ať hrnek slyším. Hřejivé bublání mi navodilo pocit malého vřídla. Může zvuk zahřát? A taky – všimli jste si někdy měnící se frekvence zvuku, když se hrníček plní? Zkušený fyzik by to asi vysvětlil lépe, mně to ale připomnělo povolování struny na kytaře.
Věřím, že čím víc jsem schopna porozumět materiálu, technice zpracování a nástrojům, se kterými pracuju, tím větší je šance na výjimečný prožitek, který se vpíše do paměti i celého charakteru osobnosti, tedy mého fungování a vnímání. Pokud vám to jako argument nestačí, tak jsem taky přesvědčena, že při tak silném zpřítomnění je člověk na konci šťastný i v případě, že se mu produkt tvoření nevyvedl podle představ. Intenzivně prožíval a je spokojený minimálně sám se sebou.
Důkaz místo slibu – čaj jsem sice vylila a neměla z něj nic. Ale za to jsem si díky němu přečetla tři články zkušených fyziků, abych měnící se frekvenci zvuku v hrnku porozuměla. Něco jsem se naučila a jsem spokojená. I bez čaje.
