Dílny: Šperkař Jan Vlasák

Nápady k němu přichází doslova odkudkoliv. Honza miluje výzvy, ať už se jedná o experimentování s materiály nebo zhotovování nevšedních nápadů svých zákazníků. Výsledkem jsou charakteristické industriální šperky, do kterých vnáší kus sebe.

Mimo volnou tvorbu se nejraději věnuje workshopům výroby snubních prstenů. Ty vnímá jako silný symbol a nositele jistého kouzla. Často obdivuje myšlenky, s jakými za ním lidé chodí a baví ho vymýšlet cesty, jak je svým řemeslem vepsat do unikátních šperků.

Učil ses šperkařině převážně sám, pomocí výukových videí nebo jsi měl mentrora?

Vystudoval jsem polygrafii, ale zlatnickému řemeslu jsem se nikdy řádně nevyučil. Žádné odborné vzdělání v tomto oboru nemám. Je pravda, že v roce 2004 jsem nastoupil na rekvalifikační kurz v oboru kovář a zámečník, ale jako správný intelektuál jsem studium nedokončil, takže nemám výučák ani z tohoto. V roce 2006 jsem pak úplnou náhodou vyrobil svůj první šperk. Vždycky říkám, že jsem si to řemeslo nevybral, ale ono si vybralo mě. Zpočátku to byla pouze volnočasová aktivita bez ambicí, že bych se tím mohl někdy živit. Upřímně nevím, kdy a jak se stalo, že se nyní nacházíme v profesionálně zařízené dílně a vedeme tento rozhovor.

Jak bojuješ s takzvanou tvůrčí krizí? Máš zaručenou metodu, kterou mozek zase nastartuješ?

Víš, kdy přichází nejlepší nápady? Při čůrání a ve sprše. Člověk při takové činnosti vypne mozek a přemýšlí jen nad určitými bazálními procesy. A přesně v tuto chvíli něco přiletí a usadí se ti za uchem. Upřímně řečeno, 90 % nápadů, které ke mně přijdou, se objeví právě v tento okamžik. Ve výsledku mám nápadů naopak tolik, že je nebudu schopen nikdy zrealizovat všechny.

S jakým materiálem nejraději pracuješ?

Ze začátku jsem se omezoval čistě na kovové materiály, postupem času jsem ale zjistil, že je taková spousta možností. Baví mě hledat výzvy, zkoumat, jak s materiály pracovat, propojovat je dohromady, vymýšlet technologie, jak všechno spojit, aby to fungovalo. Nebráním se klasickým klenotnickým slitinám stříbra a zlata, nebráním se ani organickým materiálům. Svého času mě hodně bavilo pracovat se dřevem, s kostmi, s koňskými žíněmi a dokonce třeba s plasty nebo gumou. Už pár let se mě ale drží hlavně titan, protože je úplně boží. Dle mého názoru je díky svým mechanickým vlastnostem jeden z nejlepších materiálů pro šperky, zejména prsteny. Je pevný, tvrdý, houževnatý, chemicky stálý a přitom velice lehký, takže se z něj dají dělat masivnější věci a zachovává si rozumnou hmotnost. Z titanu se dělají kloubní implantáty a staví se z něj kosmické lodě, což mi přijde sexy.

Vzpomeneš si na nějakou srdcovou zakázku, která pro tebe z určitého důvodu hodně znamenala?

To budou asi obecně workshopy výroby snubních prstenů. To znamená, že za mnou přijdou snoubenci, já jim vysvětlím, jak funguje dílna a technologické postupy. Poté je nechávám mluvit, protože jsem zvědavý, s jakými nápady přišli. Každý z lidí, se kterými se setkám, je úplně jiný. Vstoupí do mé bubliny a vnese tam něco, co bych sám nevymyslel. Moje i tvoje hlava funguje nějakým způsobem, mám svůj mindset a bez vnějšího vlivu ho nejsem schopen překročit nebo rozšířit. Měl jsem tady například dívku s chlapcem, kteří chtěli, aby prsten vypadal jako čínská nudle. Ona byla totiž požádána o ruku ne prstenem, ale právě omotáním nudle kolem prstu, a chtěli tento moment zhmotnit. To já bych prostě nevymyslel. Jindy zase přišli další dva a vypadlo z nich, že jeden chce, aby jeho prsten vypadal jako kopřiva a její jako bolševník. Takový momenty mi v hlavě zůstanou už asi napořád.

Co je podle tebe nejdůležitější při budování vlastní značky?

Dokážu jen říct, co je a bylo nejdůležitější pro mě. Neznám totiž procesy, které následují po náhlém rozhodnutí, že se chci něčím stát a dělám vše pro to, aby to co nejrychleji začalo fungovat. Zpětně, když se podívám na svoji kariéru od úplného začátku, kdy jsem za pomoci šroubováku, kladiva a kombinaček vyrobil doma v pokojíčku první šperk, tak nejdůležitější pro mě byla vytrvalost, tedy nevzdávat se a pracovat. Několikrát jsem to mohl zabalit, protože konkurence je vysoká, peníze nemusí stačit a nevím, jak se sám prosadit, aby si mě lidi všimli. Všechno je komplikované a taky je zajímavé, že čím víc člověk roste, čím víc výrobu a řemeslo profesionalizuje, tím je všechno těžší a náročnější. Otevírají se před tebou totiž úkoly, které musíš plnit nejen aby ses posunul dál, ale aby ses vůbec udržel na úrovni, na jaké už jsi.

Kde si tvé prsteny můžou lidé osobně prohlédnout?

Aktuálně nejvíc spolupracuju s Czechdesignem, jsem hrozně rád, že můžu být součástí jejich party. Dále mám relativně čerstvě pár kousků ve ONES concept storu na Malé straně.